Výhodou techniky, kterou používám je, že s ní na počátku můžete pracovat prakticky kdekoliv vás napadne a kde máte s sebou zrovna tužku a kus papíru, případně rovnou fixy. Samozřejmostí je nejprve nalézt vhodnou myšlenku, na což bohužel nemám 100% radu, jak na to. Mnohdy je to pouhá náhoda, kdy vás zkrátka políbí múza na čelo a důvtipná myšlenka je na světě. Každopádně nejdůležitější je neustále se dívat kolem sebe. Pozorovat lidi, reklamy, prohlížet internet a nechat se inspirovat vším, co vidíte a slyšíte.
Mé návrhy vznikají v podstatě v pěti hlavních krocích:
1. Nápad a sbírání informací
Přemýšlela jsem dlouho co vytvořit. Pravdou je, že ze světa hudby moc potisků vytvořeno nebylo, a tak se vlivem několika asociací zrodilo nejprve slovo „Metálista“ a nápad dostával v hlavně svůj vizuální charakter. Nedílnou součástí byl v tomto případě i web a hledání toho, jak vlastně opravdoví metalisté vypadají, co nosí za tetování, oblečení jaké mají vlasy apod. Obrázek, i když využívám stylizaci, by měl využívat jistou míru reality. Chci, aby se obrázek líbil právě cílové skupině lidí, která poslouchá daný žánr, a tak je důležité, aby obsahoval do jisté míry charakteristické prvky metalu.
2. Papír a tužka – první skica
Nejtěžší část je tedy hotová a teď konečně k té realizaci. Já osobně preferuji více ruční kresbu před digitální, a proto vždy začínám s papírem a tužkou. Můžu ji použít kdekoliv, ať už doma nebo venku, kde není přístup k počítači nebo tabletu. I skuteční komiksoví umělci pracovali a mnohdy i pracují nejprve technikou ruční kresby s nástroji jako jsou papír, tužka, fix či tuš. Nejprve tedy kreslím tužkou podobu Metálisty. Chlapíka poslouchajícího drsnou hudbu. Je to mnohdy pokus omyl. I když mám v hlavě myšlenku, jak by mohl obrázek vypadat, často se jeho konečná podoba vytváří až přímo na papíře, kde zkouším různé podoby charakteru, přidávám nebo ubírám detaily podle fotek skutečných drsných chlapíků nebo vlastní invence až do té doby, než jsem spokojená. Samozřejmě nezapomínám ani na smeták, který v tomto případě hraje klíčovou roli. Není to pořád ono. Přidávám tedy ostny na rameno a pavouka na koště. :)
3. Fix – klíčová fáze
Následně přichází na řadu fix, který dodá náčrtu konečný styl kresby. Je to vlastně nejdůležitější krok z celé práce. I když by se někomu zdálo, že prostě jen obtáhnu, co jsem nakreslila tužkou, není tomu tak. Mnohdy se až tady rozhodnu něco přidat, některou linku zesílit či vůbec nedělat. Často až tady dokreslím i detail, který mě právě napadne, protože jak řekl slavný architekt Mies van der Rohe „Bůh je ukryt v detailech“ a právě to je někdy to, co kresbě může chybět a dodat jí živost.
4. Vektorizace: Z papíru a pixelů do linek a vektoru
Pokud usoudíte, že je kresba hotová, dostanete se ke kroku, kde se počítači už prostě nevyhnete. Je potřeba kresbu dostat nějakým přenosovým zařízením do počítače (sken či foťák) a pak kresbu zvektorizovat. Než kresbu budete ale fotit, nezapomeňte vygumovat veškerou tužku z papíru, aby na papíře nezůstaly rušící zbytečné čáry. Je-li obrázek v digitální podobě, připravím ho před převodem do vektorů nejprve ve Photoshopu pomocí nástroje „Úrovně“ (Obraz > Přizpůsobení > Úrovně), kde umocním černou (stíny) posunutím jezdce více doprava a naopak i bílou (světla) posunutím vlevo tak, aby na obrázku byla jen kresba a žádné další šedé rušící šumy, které mohou vzniknout při přenosu a překážely by u vektorizace. Případně obrázek oříznu jen na okolí kresby.
Když mám hotovo, otevřu si Illustrator a objekt si zvektorizuji přes volbu „Živá vektorizace“. Buď lze využít některou z přednastavených možností jako Komiksová kresba, Černobílé logo, Výchozí nebo využít vlastní nastavení, jak je popsáno v článku od inmaxe. V podstatě jde o to, nalézt vhodné nastavení, aby nedošlo k přílišné ztrátě detailů. Poté označím obrázek a dám volbu „Rozdělit“, která se objeví na horní liště po převodu do vektorů a odstraním zbytečné bílé pozadí. Zbytek bílé plochy ponechám pro obarvení obrázku.
5. Blížíme se k cíli – barva a písmo
Jakmile je obrázek konečně ve vektorech, je to jen na vlastní fantazii jakou barevnou podobu dostane. Vzniklé bílé plochy libovolně obarvím. Nezapomeňte však na to, že pořízená fotka obrázku byla v barevném prostoru RGB, ale k tisku je potřeba CMYK. Proto než začnete s obarvováním, je potřeba přes volbu Soubor > Barevný režim dokumentu > CMYK barva změnit barevnost na tiskové barvy. Jinak se budete možná hodně divit, že křiklavé barvy v RGB by ve CMYK tisku vypadaly úplně jinak.
Bastardí trička se ve výsledku tisknou v barvách Pantone. Tyto barvy vybírá podle vzorníku až Bastard při finalizaci dat do tiskárny. (pozn. Bastardu)
Barva ale mnohdy není to, co je potřeba obrázku k jeho dokončení dodat. Někdy jako i tady dělá final i nápis s vhodně vybraným fontem. Původní návrh byl „Metálista“. Bylo tedy na místě najít nějaký vhodný font podobající se právě písmům z metalových plakátů a tím umocnit hudební styl. Jak ale mnozí vědí, každý přemýšlí jinak a je dobré návrh někdy ukázat před realizací jiným lidem, které napadne něco dalšího. Nebraňte se tvrdohlavě cizím názorům, můžou vám i pomoct k dalšímu nápadu. Proto se díky veřejnému hlasování stal z Metálisty „VyMetal“, který zkrášlí trička metalových nadšenců.
I když možná můj postup vypadá složitě, není tomu tak. Rozhodně, pokud máte rádi kresbu jako takovou, je na ni v tomto stylu práce dostatek prostoru. Nemusíte zoufat pokud třeba nevlastníte tablet, ale chtěli byste něco zkusit vytvořit. Jde to i bez toho a není to překážka. Naopak, takhle můžete nakreslit svůj nápad třeba i na metalovém koncertu a nemusíte čekat, až dorazíte domů k počítači :)
